Český křištál

Na přelomu 16. a 17. století se staly Čechy světovou velmocí ve výrobě čistého křišťálu. Do té doby si svět lámal hlavu nad tím, proč je křišťál tak lámavý a tedy prakticky nepoužitelný k jemnému zpracování. Téměř jedno celé století Čechy vévodily tomuto sklářskému průmyslu. V Čechách vznikaly nádherné křišťálové lustry, které doposud zkrášlují královská sídla a církevní chrámy. Dodnes je v některých cizincích zakódováno, že Čechy jsou zemí skla a křišťálu. Český křišťál má stále své jméno ve světě.

Jak se vyrábí křišťál
Sklářské umění výroby křišťálu je nesmírně pracné. Jeho výrobou se tedy zabývají skuteční mistři ve svém oboru. Vyrábí se  tavením sklářského písku s potaší (uhličitanem draselným) a oxidy olova. Sklo je měkké s vysokým leskem a indexem lomu. Při obsahu více než 24% oxidu olovnatého se nazývá olovnatý křišťál. Vyrábí se i skla s obsahem oxidu olovnatého 30%. Takové sklo je ceněno pro vysokým indexem lomu světla a barevným rozptylem (třpytivost). Broušené a leštěné sklo se používá v bižuterii na výrobu šperků a jako ověsy na lustry. Zvláštností některých výrobců křišťálů je používání metody bez oxidu olovnatého, který je základním stavebním prvkem křišťálu. Takový křišťál je většinou považován za méně kvalitní, protože jeho lomení světla a jeho čirost je slabší, než u tradiční výroby. Podobnou vlastnost lomu světla dodává křišťálu i oxid barnatý.